Klára Davidová: Móda v New Yorku vs. móda u nás

Klára Davidová, dcera stejnojmenného českého skladatele a zpěváka, exkluzivně pro vás odpovídá na pět dotazů týkajících se módy a práce v této branži. Se studentkou newyorské univerzity Sarah lawrence college jsme si povídaly o jejich zkušenostech v módním časopisu, nákupech v New Yorku a plánech do budoucna.

Žiješ a studuješ v New Yorku, jaký je tvůj názor na tamní módu ve srovnání s tou českou? Je v NYC nějaký nový zajímavý trend (popřípadě značka), co ženy nosí a čeho se české ženy zatím bojí?

Móda v NYC je velmi různorodá – vidíte tam jak elegantní dámy na Upper East Side obuté do lodiček Manolo Blahnik a s nákupními taškami ze Saks 5th Avenue, tak hipster holky v SoHu obléknuté do roztrhaných mini džínových šortek, vintage trička a rayban brýlí, či retro-intelektuály s velkými dioptrickými brýlemi v mokasínech a džínami až do pasu, kteří sedí v kavárnách a starých knihkupectvích. V NYC najdete opravdu vše. Pokud srovnám módu v Čechách a NYC, musím říci, ze americké ženy se umí daleko více odvázat, nebojí se jít si koupit kafe v natáčkách a županu, a v oblékaní obecně jsou daleko expresivnější a kreativnější než české ženy- nebojí se ukázat, co jsou a vyjádřit svoji individualitu oblečením. České ženy mi přijdou daleko konzervativnější a stejnorodé – řekla bych, že taková ta mainstreamová uniforma v Čechách jsou džiny a tričko. Myslím, že by se české ženy potřebovaly trochu odvázat a nebýt v nakupovaní tak rigidní  - pravá Newyorčanka, ač žijící na Upper East Side v nejlepší čtvrti, se nebojí jít v Greenwich village do vintage storu (second-handu) a nakoupit si něco obnošeného, co nakombinuje se svojí Birkinkou. České, finančně zajištěné ženy, mi připadají poněkud strohé až snobské ve svém stylu, kdy musí mít vše značkové a okázalé.

Mám pocit, že v České republice se traduje, že v USA letí především móda Guess, Tommy Hilfiger a Abercrombie&Fitch, a to především proto, že je to tam za hubičku. Je to pravda? Když kamarádka byla v NYC a koupila si svoji první Guess kabelku měla pocit, že pokud si ji vezmu ven, bude spíš směšná.

Tommy Hilfiger, Abecrombie&Fitch, atd. jsou původem americké značky (proto jsou také v USA tak levné) a mají v Americe jistou tradici. Každopádně bych chtěla zdůraznit, že tyto značky jsou v Americe vnímané asi jako u nás C&A apod. V NYC uvidíte opravdu málokdy slečnu oblečenou do póla s límečkem a vyšitým poníkem, jelikož newyorčanky vnímají tuto módu jako příliš uniformní a nekreativní, proto ji nakoupíte tak levně. Guess kabelky nosí v NYC většinou černošky z Harlemu.  Každopádně musím podotknout, že celkový životní styl, včetně módy, je v NYC úplně jiný než ve zbytku Ameriky. Každá část Ameriky má svůj určitý lifestyle i módu. Pokud tedy hledáte tuto módu, nejezděte do NYC, ale nejlépe do Jižní Karoliny, kde holek v čelenkách a pólech uvidíte nespočet.  Pamatuji si, když jsem poprvé přijela do školy v NYC a měla velkou zásobu pólo triček od Ralpha Laurena, Lacoste i Burberry a myslela si jak mezi Američany krásně zapadnu, ale byla jsem absolutně uncool a jediná ze stovek lidí, kdo mel na sobě polo se zvednutým límečkem. Má kamarádka chodí do školy v Alabamě, kde se holky každou neděli oblečou do nejlepších šatů (nejlépe bílý s volánky) a čelenky s mašličkou ve vlasech a vyrazí na fotbalový zápas či čaj o páté. Tohle v NYC neexistuje.  

 Warner Bros. Pictures

"Pravá Newyorčanka,

ač žijící na Upper East Side v nejlepší čtvrti, se nebojí jít v Greenwich village do vintage storu a nakoupit si něco obnošeného, co nakombinuje se svojí Birkinkou."

Co nejraději nosíš a co by sis naopak na sebe nikdy nevzala?

Upřímně čím jsem starší, tím méně mě baví nakupovat. Když jsem byla mladší, kolem patnácti,  byla jsem módou posedlá a každý den nosila podpatky a chodila na window shopping několikrát týdně. Hodně jsem se ovšem změnila a dnes mám priority jinde - chci se oblékat především prakticky. Stále miluji módu a nakupovaní, přeci jen jsem žena, ale dnes už to vnímám spíše jako moje ocenění a vášeň a jako umění, kterým móda v podstatě je. Ráda chodím na výstavy do galerií  zaměřených na módu a umění, inspiruji se ženami i uměním z historie, ale kdybych měla nakupovat jako v patnácti, asi nemám na školné. Např. mě zaujala Keira Knightley s její odpovědí, že když se chce inspirovat módou, nechodí po obchodech, ale zajde si do Metropolitního muzea, kde pozoruje obrazy a zkoumá, co měly dobové ženy na sobě. Když se spojí móda s uměním, je to krásna věc.

Jinak na sebe bych si asi vzala všechno – pokud je to v určitém kontextu a má to jistou myšlenku. Před pěti lety jsme si nedokázali představit, že budeme nosit mrkváče z osmdesátých let a dnes je na molech velká část džín high-waisted a historie módy se opakuje. Takže nevíme, co budeme nosit za deset let. Navíc, co to znamená mít vkus? V každé kulturní, historické a geografické části této zeměkoule znamená vkus úplně něco jiného, tak proč se spoléhat jen na to, co se nosí v naší kultuře? To mi přijde jako omezený pohled na módu. Myslím, že na módu se dá koukat daleko globálněji a liberálněji, proto zda bych si něco nevzala na sebe mi přijde jako irelevantní otázka a omezený pohled na věc.

Sleduješ i české módní blogy nebo jen ty zahraniční? Jaká je tvoje nejoblíbenější módní blogerka, se kterou se nejvíce ztotožňuješ?

Uřímmně blogy moc nesleduji. Blogy mám oblíbené jen dva, a to Olivii Palermo, což je má asi momentální největší módní ikona, a pak blog Gwyneth Paltrow, která  má tipy nejen z módy, ale i z cestování a vaření. Také se ráda inspiruji z módního online store, net-a-porter, kde nabízejí nejnovější luxusní módu. Bohužel si tam však nemohu dovolit nic koupit, a tak občas zabrouzdám do jejich outletu, kde nabízejí jejich starší modely za přijatelnější ceny a mají shipping i do Česka.

Warner Bros. Pictures

"V každé kulturní, historické a geografické části této zeměkoule znamená vkus úplně něco jiného, tak proč se spoléhat jen na to, co se nosí v naší kultuře? "

Byla si stážistkou pro Marie Claire. Jaká to byla pro tebe zkušenost a co přesně jsi tam dělala? Chtěla by si v budoucnu pracovat pro módní časopis, nebo jaké je tvé vysněné zaměstnání?

Ano, pracovala jsem 4 měsíce jako stážistka pro časopis Marie Claire v NYC. Byla jsem jedna z asistentek pro Ninu Garciu, známou módní ikonou. Byla to nezapomenutelná zkušenost po všech stránkách. Dělala jsem tzv. „all around assistant“, což dělají většinou holky z univerzit, které tam jsou na praxi. Já jsem byla ve „fashion closetu“, kde je všechno oblečení a šperky, které budou v následujícím čísle. Když si představíte Anne Hathaway v Devil wears Prada, tak to je přesně ono.  Během dne máte několik „runs“ : řeknou vám např., že máte jít do Chanelu vyzvednout oblečení pro zítřejší photoshoot a máte to stihnout do 30 minut. Vy se klomácíte přes celý New York a metrem, vyzvednete desetikilové pytle z Chanelu a zase metrem zpátky, do toho vám volá šéfová, kde jste, že už jste pryč 35 minut.  Jednou jsem se z toho všeho tam rozbrečela. I když se tenhle job zdá být pro mnoho holek vysněnou prací, realita je někde jinde. Tato zkušenost mě ujistila, že nechci pracovat v módní branži, ať je to časopis, Fashion house či módní PR. Toto prostředí je hodně povrchní a materialistické, zaměřené jen na business a s opravdovou módou leckdy nemá nic společného.

Jelikož ve škole studuji dějiny umění, chtěla bych se jednou věnovat právě jemu. Ráda bych pracovala jako kurátorka v muzeu, v aukční síni nebo mít vlastní galerii a psát vzdělávací knihy, to by mě asi bavilo nejvíce. Ale móda je s uměním hodně propojena, takže třeba se mi jednou naskytne příležitost a budu se věnovat i jí.